Páté kolo

This post is password protected. To view it please enter your password below:

Password:

This post is password protected. To view it please enter your password below:

Password:

Ahoj vážení. Zde je summarum z pondělního pátého kola. Rozhodl jsem se dát ho rovnou na net, to kolování mezi členy po emailu je evidentně „fruitless“. Upravujte přímo zde, dle toho, co si pamatujete a já nestihl zapsat. Kdo nejste ještě v redakčním systému a chcete něco opravovat, pište to do diskuse pod článek, opravím to za vás. Mějte se.

---

(Summarum píše Ondřej.) Dnes se nás sešlo neuvěřitelných sedm! Kromě tradiční sestavy, bohužel zase bez Jitulky, si s sebou někteří přitáhli své drahé polovičky a jako host přišel Robert. Nejdřív každý mluvil o něčem jiném a pak převládlo téma tabu. Podle toho, jak diskuse začínala, by si jeden skoro myslel, že mluvit o tabu je tabu.

Čůrání na veřejnosti není tabu, dokonce ani když čůráte na dům umění. Plácáme se kolem toho, co to vlastně tabu je. Je vražda tabu? Možná je nejblíže Káťa, tvrdí Robert – tabu musí být aspoň jednou za čas překročeno, aby to bylo tabu. Tabu je podle Káti opakem každodennosti, např. příslušníci primitivních kmenů kdesi kdysi měli zvíře, které se nesmělo lovit, bylo to tabu. Jednou za čas se dali dohromady, vyrazili na něj, hromadně ho ulovili a snědli – to by mohl být nějaký potvrzovací rituál. Ale dál se plácáme s definicí. Ondřej tvrdí, že se pokoušíme moc ze široka.

Dostali jsme se k první možná definici – tabu je to, o čem se nemluví. To není špatný. Je ale holocaust tabu? Není to spíš tak, ptá se Káťa, že tabu je to, co je nezpochybnitelné? Viola otevírá téma „tabu v umění“. Dříve byla tabu napsat skladbu tak jednoduchou jako Bolero. Jenže podle Ondřeje právě tohle tabu není, jen se tomu tak říká. Co třeba incest? To dříve tabu bylo a dnes už není. Problém, který řešíme, je rozdíl mezi tabu a zákonem. Kde se vezme tabu? Vždy je v něm nějaké hledisko strachu. Filda navrhuje vybrat si jedno konkrétní tabu a bavit se o něm, jinak se nehneme z místa. Nakonec voláme Jítě, aby nám řekla, co teda vlastně to tabu je. Ondřej (po pěti letech studia sociologie) zarytě mlčí a stydí se, i když jen trošku, protože ví už dávno, že teoretická sociologie není zrovna jeho doména. A tak tu sedíme a čekáme, až se ozve náš přítel na telefonu. Jsem zvědav, zda dnes vyplýtváme i 50 na 50…

Filda se stydí navrhnout tabu onanie. Někdo v návaznosti na to navrhuje definovat tabu jako „to při čem koktáme, když o tom hovoříme“.

Definice od přítele na telefonu: Tabu je společenská nebo intrapsychická norma, jejíž překročení by způsobilo vyobcování z kolektivu nebo potřebu očistného rituálu. Tabu se dělí na dotyková, čichová, jídelní, sexuální, apod. Moderní podoba tabu: tabu jazyková – v politické korektnosti (negr).

I po definici se diskuse táhne jako hodně starý sirup. Robert má otázku: jak tabu přestává být tabu? Je to tím, že ho někdo překročí, třeba v literatuře, nebo tomu předchází nějaká postupná „detabuizace“? Přišel Šimon. Toms: To asi záleží na tom, co chceš detabuizovat. Detabuizace asi probíhá postupně, takže společnost na danou věc zapomíná. Podle Magdy k tomu jsou potřeba příhodné společenské podmínky a detabuizace pak probíhá v reakci na ně a v jejich mezích. Ondřej – co třeba Giordano Bruno a jeho upálení za „protikřesťanské a rouhačské myšlenky“? Byl upálen za to, že porušil tabu? Robert s Fildou se baví o tom, co je tabu v pankáčské společnosti. Pak se diskuse rozplizla.

Co třeba rituál pozdravení? V ČR je tabu políbit se při setkání přátel. V Rusku nebo třeba ve Francii je to jinak. Magda – co třeba domácí násilí? Je to tabu? Žena většinou neříká na veřejnosti, že jí manžel tluče, a ani on se s tím nejspíš zrovna nechlubí. Co třeba impotence (Magda – co když nemáš orgasmus)? Je to tabu?

Filda – je stále častější mít problém přiznat své náboženské cítění. Stává se z náboženství tabu? Ondřej na začátku říkal, že náboženství ne netabuizuje, ale individualizuje. Filda říká, že když někde řekne, že je věřící, tak se ho hned začnou vyptávat „a co ten nemanželskej sex“ apod., čímž se ho snaží přivést k nějakému tématu, které je ve společnosti tak zakořeněné, že vymykat se mu je vlastně tabu. Do definice od Jíti to ale nezapadá. Dál se bavíme o používání kondomů, ale to se těžko zapisuje. Možná je to tabu. Podle Fildy je tabu to, při čem se člověk stydí (intrapsychická norma), koktá nebo přesouvá předměty. Následuje minuta ticha. Pak někdo uchopí sklenici.

Katka si myslí, že je to na stejné úrovni jako střídání sociálních rolí – s rodiči se bavíme jinak než s učitelem a jinak než s přáteli. Takže něco mezi katolíky třeba tabu není, ale na veřejnosti je. Tabu by ale podle Tomse mělo být něco závažnějšího. I závažnějšího než sex (děda o něm taky ve dvaceti mohl mluvit a teď už o tom nemluví, to přece nic neznamená…). Robert – myslíš, že o tom ani nepřemýšlí? Třeba mu křivdíš… Podle Violy je to nemístné, ale není to tabu.

Snažíme se ještě stále rozlišit jaký je rozdíl mezi tabu a společenskou normou, mezi tabu a zákonem… točíme se v kruhu. Magda vysvětluje Viole, co to znamená „blasfemická báseň“ a hovoří se o televizním pořadu s „divným“ názvem Q, které se natáčelo před Vánoci. Standa (není přítomen) se i­dentifikuje jako „buzna“ a používá adjektivum „buzní“, což Magdu zarazilo. Podle Violy je Standa excentrik. Robert hovoří o temné komoře (dark room) a chce tím dokázat, že slovo buzna je pro jistý fenomén hodně jemné pojmenování.

K tomu, abyste s námi mohli spolupracovat, není potřeba být členem Pátého kola. Rádi na našich stránkách uveřejníme některá Vaše díla, když nám je zašlete.

Jistě jste už někdy přemýšleli, k čemu je dobré dávat si záležet na seminární práci, když si ji profesor stejně ani nepřečte a jste za ni třeba jen připuštěni ke zkoušce? Mnoho prací i přesto, jak málo se o ně někdo zajímá, je napsána na velmi dobré úrovni a rozhodně STOJÍ ZA TO, ABY SI JE NĚKDO MOHL PŘEČÍST.

• Napsali jste zajímavou seminární práci či jiné dílo?

Pošlete nám to! Když to bude dobré, s radostí to vystavíme na našich stránkách. Když už nic jiného, tak Vaše seminárka usnadní práci jiným studentům, kteří si budou na podobné téma vyhledávat zdroje na internetu.

• Píšete poezii? Reportáže? Úvahy, nebo prostě cokoliv?

Dáme Vám prostor!

Stačí napsat na naši emailovou adresu materialy (at) pa­tekolo.org.

Těšíme se na Vaše příspěvky!

Uvědomujeme si, že po příchodu na tyto internetové stránky se návštěvníkovi jistě vyrojí v hlavě mnoho otázek. Některé z nich budou asi u všech návštěvníků podobné a budou začínat slovem PROČ. Pokusíme se předem odpovědět na některé z nich. U toho zbývajícího počtu otázek nám je budete nuceni nejdříve položit.

PROČ tohle děláme?

Upřímně… protože nás to baví. Chceme ukázat, že z mladých lidí se již sice stalo stádo podléhající vlivům komerce, ale ne ZE VŠECH a ne ÚPLNĚ. Jinými slovy… zajímá nás, co se děje kolem nás, a máme pocit, že k tomu máme co říci. Občas něco napíšeme, ale asi v tom teče málo krve, násilí a je v tom málo politiky, tak by nám to neotiskli v novinách. Domníváme se, že lidé si dnes málo všímají umění, místo toho třeba koukají na televizi. Je to škoda, chceme proti tomuto jevu bojovat.

• PROČ se jmenujeme Páté kolo?

Důvodů to má hned několik. Jeden z nich je, že dříve existovala SPM (Společnost pro myšlení). Pak se jeden člen zbláznil, odtrhl se od nás a myslel si, že on je SPM a my všichni ostatní jsme vyvrhelové. V reakci na jeho obrácené vnímání skutečnosti jsme se s nadsázkou přejmenovali na Páté kolo.

Dalším důvodem je, že název „Společnost pro myšlení“ některým členům nevyhovoval, protože zní příliš vážně, strojeně, namyšleně a není z něj poznat, že to má být z větší části nadsázka.

A ještě jeden důvod: Když to někomu myslí, není lhostejný k dění kolem sebe, zajímá se o umění, politiku, chce mít všeobecný rozhled a dobré vzdělání, často se mezi „normálními“ lidmi cítí jako Páté kolo u vozu.

• PROČ tvrdíme, že jsme kavárenští povaleči?

Možná by se lépe hodilo označení čajovenští povaleči, protože se většinou scházíme v čajovnách, ale chceme zůstat věrni tradičním pojmům. A kavárenskými povaleči jsme zkrátka proto, že každý týden věnujeme několik hodin společnému setkání a diskusi nad šálkem něčeho dobrého, zatímco na nás doma čekají povinnosti, učebnice a úklid.

• KAM se poděla SPM – Společnost pro myšlení?

SPM – Společnost pro myšlení již neexistuje. Když jsme přišli o správce internetových stránek, byli jsme postaveni pře otázku (postavil nás před ni Fil_da), zda by nebylo dobré se přejmenovat. Společnost po myšlení tak byla oficiálně zrušena. Nicméně činnost, které se věnujeme pod názvem Páté kolo, se od činnosti SPM příliš neliší.

Abychom Vám trochu přiblížili, kdo je to člen pátého kola, připravili jsme pro Vás tento krátký článek. Pokusíme se představit základní vlastnosti typického člena Pátého kola.

Tento text je prozatím návrh, který postupně upravím ve spolupráci s dalšími členy Pátého kola.

• Je to člověk, který se zajímá o dění kolem sebe. Snaží se sledovat dění v médiích, přičemž věnuje pozornost i tomu, jaká je jejich kvalita.
• Tento podivný živočich se často vyskytuje v kavárnách či čajovnách. Vysedává, popíjí a debatuje s kolegy a přáteli.
• Nebojí se vyrazit někam do přírody…
• Zpravidla je studentem (není to však pravidlem ani podmínkou), nejpravděpodobněji VŠ libovolného zaměření, čehož si nezřízeně a hedonisticky užívá. V tomto směru vyznává základy epikúrejské filosofie.
• Zajímá se o kulturu, umění, rozhodně ne o všechno, ale alespoň o oblast, která ho zajímá. Navštíví občas výstavu, konzert, divadlo či kino.
• Tito podivuhodní tvorové se také občas scházejí v brlohu některého z nich (nezřídka okupují i brlohy cizí) a zde opět nezřízeně hedonisticky… filosofují. ;o)

Prosím nenechte se příliš zmást tímto článkem, Páté kolo je skupina velmi pestrá a tyto vlastnosti rozhodně neplatí doslova a již vůbec ne o všech členech. Je to jen pokus o vytvoření jakéhosi typického člena.

FAQ (frequently asked questions)

Páté kolo je zájmová skupina, která vznikla po zrušení Společnosti pro myšlení. Přesněji řečeno, jsme kamarádi, kteří se nestydí si sdělovat krom svých zážitků i své myšlenky a témata, která je pálí. Konfrontací našich názorů se je pokoušíme upřesnit a některé z nich zde i publikujeme. Co ale konkrétně děláme?

• Kavárenské povalečství – scházíme se v kavárnách či čajovnách, občas i pravidelně (většinou dokonce s blíže určeným tématem), diskutujeme, vzájemně si představujeme naše literární a jiné výtvory, debatujeme nad nimi.
• Na našich internetových stránkách publikujeme své výtvory s bláhovou nadějí, že si to někdo přečte a – co kdyby??? – něco napíše do komentáře…
• Spolu s tím pácháme i další věci. Pokud si trochu projdete náš web, jistě nebude těžké přijít na to, co jsou naše zájmy a naše cíle.

Tyto stránky jsme vytvořili za účelem publikace našich textů a další tvorby. Zajímáme se hlavně o umění a kulturu, trochu o politiku a vůbec o všechno. Naše stránky stále vznikají a textů postupně přibývá, vynasnažíme se, aby to byly věci zajímavé, inspirativní a přínosné.

---

Horníček: „Já myslim! Já myslim RÁD. Já… totiž myslim, že… myšlení má budoucnost.“ Werich: „No… doufejme, doufejme.“

(Werich & Horníček: Předscény)

---

Děkujeme za návštěvu, přijďte zas, bude tu toho VÍCE!

(Kdo jsou členové skupiny Páté kolo?)

FAQ (frequently asked questions)