Archive for the 'Ondřej' Category

Jan 15 2008

Summarum z 14. 1. 08 - Tabu

Ahoj vážení. Zde je summarum z pondělního pátého kola. Rozhodl jsem se dát ho rovnou na net, to kolování mezi členy po emailu je evidentně „fruitless“. Upravujte přímo zde, dle toho, co si pamatujete a já nestihl zapsat. Kdo nejste ještě v redakčním systému a chcete něco opravovat, pište to do diskuse pod článek, opravím to za vás. Mějte se.


(Summarum píše Ondřej.) Dnes se nás sešlo neuvěřitelných sedm! Kromě tradiční sestavy, bohužel zase bez Jitulky, si s sebou někteří přitáhli své drahé polovičky a jako host přišel Robert. Nejdřív každý mluvil o něčem jiném a pak převládlo téma tabu. Podle toho, jak diskuse začínala, by si jeden skoro myslel, že mluvit o tabu je tabu.

Čůrání na veřejnosti není tabu, dokonce ani když čůráte na dům umění. Plácáme se kolem toho, co to vlastně tabu je. Je vražda tabu? Možná je nejblíže Káťa, tvrdí Robert – tabu musí být aspoň jednou za čas překročeno, aby to bylo tabu. Tabu je podle Káti opakem každodennosti, např. příslušníci primitivních kmenů kdesi kdysi měli zvíře, které se nesmělo lovit, bylo to tabu. Jednou za čas se dali dohromady, vyrazili na něj, hromadně ho ulovili a snědli – to by mohl být nějaký potvrzovací rituál. Ale dál se plácáme s definicí. Ondřej tvrdí, že se pokoušíme moc ze široka.

Dostali jsme se k první možná definici – tabu je to, o čem se nemluví. To není špatný. Je ale holocaust tabu? Není to spíš tak, ptá se Káťa, že tabu je to, co je nezpochybnitelné? Viola otevírá téma „tabu v umění“. Dříve byla tabu napsat skladbu tak jednoduchou jako Bolero. Jenže podle Ondřeje právě tohle tabu není, jen se tomu tak říká. Co třeba incest? To dříve tabu bylo a dnes už není. Problém, který řešíme, je rozdíl mezi tabu a zákonem. Kde se vezme tabu? Vždy je v něm nějaké hledisko strachu. Filda navrhuje vybrat si jedno konkrétní tabu a bavit se o něm, jinak se nehneme z místa. Nakonec voláme Jítě, aby nám řekla, co teda vlastně to tabu je. Ondřej (po pěti letech studia sociologie) zarytě mlčí a stydí se, i když jen trošku, protože ví už dávno, že teoretická sociologie není zrovna jeho doména. A tak tu sedíme a čekáme, až se ozve náš přítel na telefonu. Jsem zvědav, zda dnes vyplýtváme i 50 na 50…

Filda se stydí navrhnout tabu onanie. Někdo v návaznosti na to navrhuje definovat tabu jako „to při čem koktáme, když o tom hovoříme“.

Definice od přítele na telefonu: Tabu je společenská nebo intrapsychická norma, jejíž překročení by způsobilo vyobcování z kolektivu nebo potřebu očistného rituálu. Tabu se dělí na dotyková, čichová, jídelní, sexuální, apod. Moderní podoba tabu: tabu jazyková – v politické korektnosti (negr).

I po definici se diskuse táhne jako hodně starý sirup. Robert má otázku: jak tabu přestává být tabu? Je to tím, že ho někdo překročí, třeba v literatuře, nebo tomu předchází nějaká postupná „detabuizace“? Přišel Šimon. Toms: To asi záleží na tom, co chceš detabuizovat. Detabuizace asi probíhá postupně, takže společnost na danou věc zapomíná. Podle Magdy k tomu jsou potřeba příhodné společenské podmínky a detabuizace pak probíhá v reakci na ně a v jejich mezích. Ondřej – co třeba Giordano Bruno a jeho upálení za „protikřesťanské a rouhačské myšlenky“? Byl upálen za to, že porušil tabu? Robert s Fildou se baví o tom, co je tabu v pankáčské společnosti. Pak se diskuse rozplizla.

Co třeba rituál pozdravení? V ČR je tabu políbit se při setkání přátel. V Rusku nebo třeba ve Francii je to jinak. Magda – co třeba domácí násilí? Je to tabu? Žena většinou neříká na veřejnosti, že jí manžel tluče, a ani on se s tím nejspíš zrovna nechlubí. Co třeba impotence (Magda – co když nemáš orgasmus)? Je to tabu?

Filda – je stále častější mít problém přiznat své náboženské cítění. Stává se z náboženství tabu? Ondřej na začátku říkal, že náboženství ne netabuizuje, ale individualizuje. Filda říká, že když někde řekne, že je věřící, tak se ho hned začnou vyptávat „a co ten nemanželskej sex“ apod., čímž se ho snaží přivést k nějakému tématu, které je ve společnosti tak zakořeněné, že vymykat se mu je vlastně tabu. Do definice od Jíti to ale nezapadá. Dál se bavíme o používání kondomů, ale to se těžko zapisuje. Možná je to tabu. Podle Fildy je tabu to, při čem se člověk stydí (intrapsychická norma), koktá nebo přesouvá předměty. Následuje minuta ticha. Pak někdo uchopí sklenici.

Katka si myslí, že je to na stejné úrovni jako střídání sociálních rolí – s rodiči se bavíme jinak než s učitelem a jinak než s přáteli. Takže něco mezi katolíky třeba tabu není, ale na veřejnosti je. Tabu by ale podle Tomse mělo být něco závažnějšího. I závažnějšího než sex (děda o něm taky ve dvaceti mohl mluvit a teď už o tom nemluví, to přece nic neznamená…). Robert – myslíš, že o tom ani nepřemýšlí? Třeba mu křivdíš… Podle Violy je to nemístné, ale není to tabu.

Snažíme se ještě stále rozlišit jaký je rozdíl mezi tabu a společenskou normou, mezi tabu a zákonem… točíme se v kruhu. Magda vysvětluje Viole, co to znamená „blasfemická báseň“ a hovoří se o televizním pořadu s „divným“ názvem Q, které se natáčelo před Vánoci. Standa (není přítomen) se i­dentifikuje jako „buzna“ a používá adjektivum „buzní“, což Magdu zarazilo. Podle Violy je Standa excentrik. Robert hovoří o temné komoře (dark room) a chce tím dokázat, že slovo buzna je pro jistý fenomén hodně jemné pojmenování.

2 responses so far

Jan 14 2008

Úvod do sociologie sídel - výpisky

Published by Ondřej under Ondřej, Sociologie

Ahoj.

Kdo máte zájem, zde jsou inkriminované výpisky. Přeji příjemné studium.

16. 1. ve 12.28 přidána nová mírně opravená verze.

Ondřej

Sociologie síde – výpisky – DOWNLOAD – 154KB, DOC

No responses yet

Jan 11 2008

Je Ankh-Morpork Terryho Pratchetta zdravé město?

Published by Ondřej under *Novinky*, Humor, Ondřej, Sociologie

Pokud nevíte, co to je Ankh-Morpork, styďte se a nahlédněte SEM.

Nevěřili byste, na jaké téma je dnes možné psát seminární práci. Po úspěšné aplikaci strukturální metody Clauda Lévyho-Strausse na Spejbla, Hurvínka, Maxipsa Fíka a dalších je tu nyní seminární práce na neexistující město! Město snů a tisíce překvapení – Ankh-Morpork! Pojďte se projít ulicemi Ankh-Morporku a okem sociologa shlédněte tuto „velkou Wahúni“ mezi ostatními městy. Terry Pratchett o Ankh-Morporku píše „… když už ho chcete k něčemu přirovnat, pak by to mohla být hromada odpadků pokrytá nezdravým slizem umírajícího hlemýždě.“ Něco takového přeci musíte vidět!

Přečtete si dvě legendy o vzniku Ankh-Morporku. Dozvíte se něco o etnických konfliktech (etnická anekdota jako bonus!), společně se podíváme na cechy (jestlipak víte, kolik jehel vlastní Cech šiček a švadlenek?) a nebude chybět ani procházka po hladině řeky Ankh. Dokonce, v což jsem ani nedoufal, se objevila zmínka o tom, jaké je v Ankh-Morporku zdravotnictví (no tedy upřímně, žádná sláva…). Dozvíte se samozřejmě, kdo v Ankh-Morporku vládne a jak. A v neposlední řadě se podíváme na to, proč je v Ankh-Morporku tolik sebevražd.

Už jsem vás dost navnadil? Pokud ano, přeji příjemné čtení.

Ondřej

Je Ankh-Morpork Terryho Pratchetta zdravé město? – DOWNLOAD – 169KB, PDF

Již staženo: x

No responses yet

Jan 08 2008

Vybrané kapitoly z VVM (PhDr. Petr Soukup et al.)

Published by Ondřej under Ondřej, Sociologie

Ahoj.

Vkládám své výpisky ze zimního semestru z předmětu Vybrané kapitoly VVM. Doufám, že vám to pomůže.

Ondřej

Vybrané kapitoly z VVM – DOWNLOAD – DOC

Vybrané kapitoly z VVM – DOWNLOAD – PDF

No responses yet

Jan 07 2008

Sociologie rodiny pro magistry - výpisky

Published by Ondřej under Ondřej, Sociologie

Ahoj vážení a nedočkaví kolegové.

Tak tady máte výpisky ze sociologie rodiny z přednášek Mgr. Pulkrábkové. Nikdo není dokonalý a já obzvlášť ne, takže si ty výpisky dle libosti opravujte, kolujte mezi sebou apod. Já osobně také rád přijmu nějakou zpětnou vazbu, ale prosím nějak schematicky, aby se to dalo snadno zapracovat. Když mi tam najdete chyby nebo něco doplníte, tak dokument obnovím a na stránky pověsím nový.

Připomínky k výpiskům můžete psát i do diskuse pod článkem. Kvůli jednomu omezenci ale máme na stránkách nějaká bezpečnostní pravidla, takže Váš komentář bude vždy chvíli čekat, než ho nekdo z editorů schválí. Nic si z toho nedělejte, trpělivost přináší růže… ;-)

Mějte klidný a pohodový zkouškový. Přeju pevný nervy, hnusný počasí a „open mind“ :-)

18. ledna 2008 v 12.55 do­kument aktualizován – ke stažení nyní verze s opravenými chybami.

20. ledna dokument aktualizován – opraveny dalš chybky, doplněn o poznámky od M. Uhla. Díky.

Ondřej

rodinná politika výpisky pro MS OFFICE

rodinná politika výpisky – formát PDF

4 responses so far

Nov 12 2007

V Maďarsku to stále vře, ale nikdo už to neslyší

Sešli jsme se v Dobré trafice, Ondřej (píše a dost to nestíhá), Viola, Filip a maďarský host Žombor. Později přišla i Magda. Tématem bylo samozřejmě současné dění v Maďarsku, ale taky v Čechách, otázka Evropské unie, romských a židovských menšin, co tak asi kdo posloucháme za hudbu atd atp.

*Žombor je v Praze na tento semestr studijně v rámci programu Erasmus, studuje na FHS. Ondřej ho potkal v Jinonicích na obědě. Je dost sympatický a vzdělaný, hodně se zajímá o veřejné dění, což Violu nadchlo. Také už stihl poznat mnoho pražských hospod, kaváren a klubů, což je mu rovněž ku cti :-)

Zde Ondřejův co nejpřesnější přepis toho, o čem Žombor mluvil v souvislosti se situací v Maďarsku:*


„Vše začalo proslovem premiéra Ference Gyurcsánye který na sjezdu strany otevřeně přiznal, že zatím neudělali nic pro tuto skurvenou zemi (Žombor opakovaně zdůrazňuje, že premiér Gyurcsány skutečně použil tak silné slovo), že před volbami se otevřeně dopustili mnoha lží a falšování statistik jen proto, aby jim to umožnilo vyhrát volby. Projev premiéra se dostal na veřejnost a vyvolal obrovskou vlnu nepokojů.

Maďarský Prezident v reakci na tuto událost řekl, že Maďarsko je v morální katastrofě, nastaly nepokoje, demonstrující chtěli předat petici do státní televize a chtěli požádat premiéra, aby odstoupil. Do televize nebyli vpuštěni a celkem agresivně byli odraženi policií. Boje se zostřily, asi 50000 demonstru­jících, na budovu televize dopadlo dokonce několik molotovových koktejlů. To se odehrálo v září 2006, tedy pouhého půl roku po volbách.

Naproti televizi je komunistický monument, ten demonstrující poškodili, sundali obrovskou zlatou pěticípou hvězdu a hodili ji do Dunaje. Pak bylo nějakou dobu ticho a nic se nedělo, boje byly slabší, spíše se čekalo, co se bude dít dál. Do hlavního města se stáhlo více policistů a ti byli poměrně agresivní. Např. můj kamarád je profesionální plavec a každý den musí trénovat, stál na zastávce autobusu a měl na sobě oblečení s maďarskou vlajkou, protože je reprezentantem Maďarska. Byl napaden policisty, jeden z nich mu zlomil rameno, označil ho za fašistu. Během září se ale jinak boje opravdu zklidnily.

Pusťte nás na festival!

31. října 2006 se mělo oslavovat 50. výročí revoluce – vláda jako vždy uspořádala oficiální státní festival, každoročně otevřený veřejnosti, tento rok byl však obyvatelům Budapešti uzavřen. Opozice se rozhodla, že na druhé straně náměstí udělají „opoziční festival“. Obě dvě části náměstí byly odděleny kiovovým zábradlím. Mnoho lidí chtělo jít na ten oficiální, ale nebyli vpuštěni, byli vyhnáni policií, zpacifikováni gumovými projektily a slzným plynem, jednomu mému kamarádovi bylo vystřeleno oko.

Všechny okolní ulice byly uzavřeny, jen jedna spojnice mezi dvěma festivaly, policisté touto spojnicí tlačili demonstrující zpět k opozici. Kolem hlavy mi proletěl granát se slzným plynem. Sám jsem byl zasažen gumovým projektilem do paže a utrpěl jsem drobnou odřeninu a modřinu. Pošlu vám jeden dokument (film), kde jsou boje natočeny. Několik lidí bylo zatčeno. V Maďarsku mají policisté přesně nakázáno, kam mohou projektilem demonstrujícího zasáhnout, ale toto bylo ignorováno, místo na nohy mířili lidem na hlavy a tak je můj kamarád teď slepý na jedno oko.

Ještě stále jsou nepokoje na denním pořádku, před dvěma týdny stávkovali železničáři, před třemi týdny demonstrující uzavřeli dva ze sedmi budapešťských mostů. Jak jsem slyšel, tak nepokoje jsou v zahraničních médiích interpretovány docela odlišně, pokud vůbec. Demonstrovali i lékaři, učitelé, řidiči autobusů, železničáři… Každý týden něco. Každý v Maďarsku ví, že situace je špatná, ale stále se nic nemění. Všichni chtějí předčasné volby. Samozřejmě ne všichni jsou příznivci opozice, ale volby chtějí téměř všichni.

Byly nějaké průzkumy veřejného mínění, vládní strana má nyní asi 12 % (před střety to bylo asi 35–45 %) příznivců, což je na hranici přijatelnosti, aby taková strana vedla vládu. Další volby by měly být až v roce 2010. Volby v roce 2006 byly dubnu, problémy vyšly najevo v září.

Přiznali, že lhali před volbami, aby je vyhráli. Tvrdí, že to tak dělají ve všech zemích všichni. Během těch rozbrojů na konci září byly také nějaké malé antisemitské protesty, protože premiér je židovského původu. A nejen on, ale také mnoho současných ministrů. Mám ale přítele, který je také žid, ten se demonstrací účastnil zrovna tak.“

Žombor je velmi znechucen, na opozičním festivalu nedělali nic nelegálního, ani to nebylo zaměřeno proti židům a přesto byli považováni za demonstranty, vytlačováni policií a bylo použito slzného plynu a gumových projektilů. Jeho rodiče, kteří byli na festivalu s ním, si připadali jako v 70. letech.

Maďarsko má v současnosti dluh asi 20 miliard dolarů, je – dá se říci – v podobné situaci jako Argentina v roce 2000 a v současnosti je schopno splácet jen roční úroky z této půjčky. Zeptali jsme se Žombora, jestli si myslí, že budou volby před rokem 2010.

„V naší ústavě mohou být předčasné volby jen ve třech případech:

  1. když vládní strana ztratí v parlamentu většinu (např. rozpad koalice)
  2. když premiérovi není na potřetí schválen rozpočet na příští rok
  3. nevím, ale

systém v Maďarsku je jiný než třeba v Německu, u nás je moc v rukou premiéra a nikdo kromě prezidenta ho nemůže přinutit k odchodu. Premiér má například právo neodpovídat na otázky, které mu klade parlament. Tento premiér nebyl nikým zvolen, na základě konstruktivní volby byl dosazen v roce 2004, během voleb v roce 2006 pro něj nikdo nehlasoval, ale jeho strana vyhrála a tak se premiérem stát mohl.

Myslím si, že do roka dojde ke změně premiéra, ale předčasné volby asi nebudou, protože vládní strana ví, že by je prohrála. Myslím si, že všichni ministři také zůstanou na svých místech. Jeden z nich mě na univerzitě učil historii, uměl velmi dobře učit, ale není dobrý politik. Je to něco podobného jako profesor Sokol, který mě učí na Karlově univerzitě zde v Čechách.

Myslím si, že pokud tento premiér odejde, nepokoje v ulicích ustanou. Myslím si, že tento premiér a tato vláda nejsou dobří pro naši zemi, kdyby odešli, byl by v ulicích klid. Mnoho ministrů, kteří teď sedí ve vládě, se navíc podílelo na vládnutí zemi ještě v minulém komunistickém režimu, jsou často se svým věkem dávno za šedesátkou. “


Dostali jsme se samozřejmě i k otázce českého piva a maďarského vína, stejně tak jako k otázce Benešových dekretů, sporů mezi Maďary a Slováky nebo třeba k tomu, jaká je budoucnost nacionalismu a národní jednoty jednotlivých států v perspektivě rozvíjející se Evropské unie. Potom přišla Magda. Hovořili jsme o tom, že Maďarsko je takový ugrofinský ostrůvek ve Slovanském moři, co z tho plyne pro Maďary a proč Maďaři odmítají dát své pasy těm svým členům národa, kteří vlivem politických událostí žijí dnes mimo území Maďarska. Byl to velmi přínosný a podnětný večer, tak jako skoro vždy, když máme možnost vyměňovat si názory a postřehy s lidmi, kteří k nám přišli z jiné země.

Poděkování za dnešní schůzku patří Žomborovi, který byl podle svých vlastních slov hrdý na to, že nám tyto věci může vyprávět. My jsme zase byli rádi, že se dozvíme něco nového. Děkujeme!

Zosnoval a sepsal Ondřej. Vypomohla a podpořila Viola, šprechtili také Filda a Magda.

No responses yet

Oct 18 2007

Protected: Inkvizice

Published by Ondřej under Ondřej, x internal x

This post is password protected. To view it please enter your password below:


Enter your password to view comments

Oct 12 2007

Výzkum veřejného mínění je hra na tichou poštu

Mnohokrát jsem přemýšlel, jak málo občanů asi tuší, jak to vlastně funguje, a přesto tomu většina z nich až bezmezně věří. Empiristický pohled na svět je dnes velmi rozšířený a v jeho rámci máme silné tendence věřit všemu, o čem se domníváme, že „to bude něco od vědy“ (W & H, forbíny). Dle mého názoru jsou výzkumy veřejného mínění dobré k lecčemus, rozhodně ale ne k tomu, aby se jim bezmezně věřilo.

Nejprve malý příklad: nevím, jak moc je to dávno, možná rok, se odehrával na českých televizních obrazovkách jeden z mnoha politických duelů a v přímém přenosu měli možnost diváci telefonicky hlasovat pro toho kterého politika. Výsledky se ihned zobrazovaly na spodní části TV obrazovky. Duel byl ukončen, „vítěz“ i „poražený“ se rozešli od stolu. Většina duelů končí zde, nanejvýše nějakou nekvalitní reflexí v médiích. Tento duel měl však směšnou dohru – poražený politik (je možné, že to byl Paroubek) vyrukoval v médiích s výrokem, že hodnocení duelu diváctvem bylo zmanipulováno. Toto tvrzení dokládal „výzkumem veřejného mínění“, který si zadal u nějaké agentury a podle kterého v duelu zvítězil on.

Člověk zasvěcený, sedící u televizní obrazovky, má v zásadě dvě možnosti. Je-li otrlejší povahy, bude se tomu z plna hrdla smát, pokud není, asi se bude chytat za hlavu. Už takhle většina lidí nemá potuchy, jak výzkum veřejného mínění funguje, mají o něm zkreslené představy, a ještě je takto znehodnocován. Možná, že ti chytřejší politici vědí, že sečtené hlasy volajících diváků jsou ukazatelem zcela nesměrodatným, nevěrohodným a je třeba je brát na lehkou váhu. Každý politik ale ví, že kdyby se to pokusil vysvětlit, nikdo by ho neposlouchal. A každý politik také ví, že ta zcela nesmyslná a neprůkazná čísla na spodním okraji obrazovky diváci vážně brát rozhodně budou.

Dalším příkladem je nedávná anketa zkoumající (opět) postoje občanů ke stavbě radaru v Brdech. Výzkum si u agentury STEM zadal a z peněz daňových poplatníků zaplatil pan „radar“ Tomáš Klvaňa, koordinátor pro komunikaci programu protiraketové obrany. Výzkum byl zadán s chybně (z hlediska základů metodologie sociologického výzkumu) nadefinovanými možnostmi odpovědí, čímž došlo pravděpodobně ke značnému zkreslení výsledků. Osobně se domnínám, že se to stalo zcela záměrně. Laik takovou chybu samozřejmě nezaznamená. Nevšiml si jí ani nikdo ve sdělovacích prostředcích, všechna média (až na Britské listy) výzkum a jeho výsledky vzorně papouškovala, většinou s titulkem „počet odpůrců radaru klesá“ apod. (Více informací viz článek Klvaňova pohádka o krásném radaru, kde najdete podrobnější vysvětlení.)

Neodvažuji se paušalizovat, netvrdím, že se toto děje pokaždé, že neexistují kvalitně provedená šetření, která skutečně odrážejí stav veřejného mínění. Nicméně zase tak slavné to asi nebude, když jsou možné i situace shora uvedené. Když se řekne „výzkum veřejného mínění“, tak si představím politika, který chce něčeho dosáhnout, a tedy výzkum v rukou cílevědomého jedince, který často sleduje jen svůj osobní prospěch (i když by to často mělo být jinak). Představím si dále slibné výsledky, které jsou v médiích interpretovány zkráceně a ještě chybně. Představím si, že ke zkreslením a ztrátám informací, které se dějí nevyvratitelně již během výzkumu (při výběru respondenta, kódování, analýze, opětovné verbalizaci numerických dat), přibývají ještě zkreslení cestou na stránky novin či televizní obrazovky. O zkreslení, které si sám pro sebe provede konečný příjemce informace, už raději ani nemluvím. Summa summarum, představím si hru na tichou poštu.

Nevím, kolik procent mých kolegů zaujímá takto skeptický pohled, mnohým z nich patrně stačí důvěra ve výzkumnou metodologii a v to, že oni svůj díl práce provedou poctivě a správně. Osobně takovýto pohled považuji za alibistický, i když možná opodstatněný, protože by bylo jistě nespravedlivé dávat vinu za zmanipulování objevu tomu, kdo jej vynalezl a ne tomu, kdo jej manipuloval. Přiznávám, že názor mých kolegů mě opravdu zajímá. Poslední co bych si ale přál, by bylo, aby někdo v řadách sociologů na toto téma provedl výzkum veřejného mínění.

Ondřej

(Autor je studentem sociologie na UK FSV a členem skupiny Páté kolo)

3 responses so far

Oct 04 2007

Klvaňova pohádka o krásném radaru

Jak se zdá, tak většina obyvatel České republiky se nechala krásně oblbnout radarovou propagandou našich politických (j)elit – v zastoupení pana Klvani, ředitele firmy American British Tobacco – a diskuse je bezpečně svedená do mezí, kde se o podstatě celé věci vůbec nemluví. Nejvíc – díky mediální masáži – Čechy zajímá, jak je to s tou mikrovlnou, co všechno bude radar vyzařovat, co nám za to Američané dají a tak dále. Vůbec nejhorší (tedy nejhorší pro obyvatele ČR, nikoliv pro naše politická jelita) je názor, že radar se týká jen těch, kdo v jeho blízkosti žijí. Otázka, jak je vůbec možné, aby na území našeho suverénního státu stála vojenská radarová základna cizí mocnosti, která okupuje minimálně jednu cizí zemi v rozporu s mezinárodním právem, a jaktože se o tom vůbec vyjednává, když s tím obyvatelé státu nesouhlasí, zůstává evidentně stranou.

Nebudu hovořit o tom, že Američané potlačují lidská práva. Je to sice pravda, ale ještě se o tom málo mluví, tak bych asi byl považován za blázna. O čem bych chtěl hovořit spíše, je fakt, že Češi si sami upírají právo na informace. Podle výzkumu agentury STEM, který si objednal koordinátor pro komunikaci programu protiraketové obrany Tomáš Klvaňa, je 22% Čechů „spíše pro Radar“, 49% „spíše proti“ a do skupinky „Nemá dostatek informací“ se zařadilo 29% dotázaných.

No stručně řečeno, pokud trochu zapátráte na internetu, pak si troufám říci, že budete mít informací dost. Dost na to, abyste věděli, že nás má vláda za hlupáky a hodlá si radar prosadit i kdyby z nebe padaly žáby. Pakliže budete informace k radarové základně hledat v běžných médiích, v televizi a podobně, uslyšíte pořád dokola jen to samé (viz Dr. Josef Goebbels – tehdejší šéf říšskoněmecké propagandy: Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.). Rozhodnutí, zda si odepřete právo na informace, je v tomto případě zcela na vás.

Pokud vás, milí čtenáři, ta poslední jmenovaná skupinka v anketě („nemá dostatek informací“) zaráží, tak to je známka Vašeho zdravého úsudku. Považuji zadání tohoto „Klvaňova výzkumu“ za nevhodné a nepatřičné, jednak z pohledu sociologického a jednak z pohledu účelovosti zadání.

Anketa STEM lže Klvaňovi do noty

Nejprve se podíváme trochu do základů sociologického výzkumu. Již jako prvňáčky v bakalářském studiu nás mimo jiné naučili, že když pokládáme uzavřenou otázku (otázku s předem definovanými možnostmi odpovědi), je třeba držet se několika zásad. Vyjmenuji ty podstatné:

  • neptat se v jedné otázce na více věcí najednou
  • obsáhnout celou škálu všech možných odpovědí
  • zabránit tomu, aby se tím, jak předdefinujeme odpovědi, zkreslovaly skutečné názory respondentů.

Problémem uzavřených otázek je, že respondent je postaven před nutnost volby z několika málo variant a musí volit tu, která nejlépe odpovídá jeho názoru. Tento způsob dotazování dává možnost rozsáhlého zkreslování výsledků výzkumu tím, že varianty „trochu upravíme“. Tomáši Klvaňovi a agentuře STEM se to povedlo. Co udělali?

Správné rozdělení odpovědí na otázku, „Jste pro radar a nebo proti?“ by bylo „spíše ano“, „spíše ne“, „nevím“. Do kategorie „nevím“ by se pak jednoduše zařadili ti, kteří si svým stanoviskem k radaru v Brdech nejsou jisti. Pokud skupinku „nevím“ odstraníme, nebo spíše přejmenujeme na „nemám dostatek informací“, nutíme všechny respondenty, kteří nemají jasné stanovisko k radaru, aby prohlásili, že „nemají dostatek informací“. Respondenti, kteří by rádi odpověděli „nevím“, ale nemohou, se tak rozdělí částečně do skupiny „nemám informace“, částečně do skupiny „pro“, částečně do „proti“, protože je k tomu zadání otázky nutí. Především ale anketa velmi sugestivně nabízí vrtkavé české povaze odpovědět alibisticky a nejasně – „nemám dostatek informací (jinak tomu samozřejmě rozumím, jen těch informací je málo a to přeci není má vina…)“. Tím skupinka bez názoru nabobtná – a ejhle! – odpůrců radaru je méně!!! Jak prosté, milý Watsone. (Jen moc nezdůrazňovat, že odpůrců radaru je stále mnohem více než příznivců…)

Prezentace výsledků ankety pak jednoznačně lže, protože tvrdí: Všichni respondenti jsou buď „spíše pro“, „spíše proti“ a nebo „nemají dostatek informací“. Je jasné, že jde o prostou lež, protože i respondent, který je „spíše pro“, může pociťovat nedostatek informací apod. Neváhám tedy říci, že tato anketa je lživá, protože nebyla správně zadána. Zda to bylo úmyslné, to se jistě prokáže jen stěží, každý čtenář si ale může domyslet své. Situace, kdy jedna z nejznámějších výzkumných agentur udělá školáckou a primitivní chybu při zadání ankety náhodou zrovna tak, že tím podpoří další mediální masáž a sníží nepatrně počet odpůrců velkého vládního radarového projektu, je zkrátka na pováženou. A to, že pak média tuto informaci nekriticky papouškují a ještě vykřikují „počet příznivců radaru klesá“, je prostě katastrofa.

Klvaňova radarová propaganda se vším všudy

Další věcí, která mě šokovala a kterou bych rád ještě připomněl, je pořad pro teenagery České televize Tykadlo (VIDEO ZDE). Já se snažím, opravdu se snažím, ale jiný výraz než „jednostranná propaganda“ mě vážně nenapadá. Jen si představte – a pokud je vám více než 30 let, tak si vzpomeňte – ten obrázek: v pořadu je zastánce radaru v podobě nějakého důstojníčka a „veřejnost“ zastoupená deseti studenty. Opoziční názor zastoupení nemá. Na začátku jsou studenti proti radaru, poté si promluví s důstojníčkem a ten jim ledacos s úsměvem vysvětlí (poslouchal jsem tem pořad a myslím si, že důstojníček tam neřekl skoro nic, i když pravdou je, že mě několikrát sarkasticky rozesmál). Na konci pořadu jsou už jen někteří proti a někteří NEVĚDÍ ZDA JSOU PROTI NEBO PRO!!! A hle! Stačí si promluvit s těmi, kdo tomu rozumí (nejlépe s propagátorem Tomášem Klvaňou), a oni vám to vysvětlí… Nechte se ještě chvíli masírovat a ještě rádi ten radar v Brdech uvidíte a pojedete se mu tam klanět… nebo spíš klvanět.

Rozvojová pomoc „Vláda – Brdy“

V Brdech se odnedávna dějí věci. Nastartoval se tam ROZVOJ (více informací naleznete v článku časopisu RESPEKT, ročník 2007, číslo 38). Něco takového tam skutečně málokdo pamatuje a ještě před pár měsíci by si to Brdští neuměli ani představit. A najednou se na silnicích rozproudil čilý ruch, silničáři se mohou přetrhnout a vláda dokonce v nedávné době stanovila speciální Vládní komisi pro rozvoj Brdska. Starostové Trokavce a ostatních vesnic, co ještě chcete? Zdá se totiž, že můžete chtít cokoliv. Já bych třeba rád viděl, jak si premiér Topolánek zazpívá spolu se svými nohsledy tu propagandistickou píseň o radaru, kterou složila Vlasta Parkanová, a bude přitom tančit… no třeba čardáš! Jímají mě obavy, že kdyby se vypnuly kamery a starosta Trokavce by se spolu s kolegy opravdu zatvrdil, tak by to pan premiér opravdu udělal, přičemž pan radar Klvaňa by ho ochotně doprovodil.

Radar chci! Radar chci! Radar chci…

Jinými slovy, mám už toho dost. Celé to šaškování kolem protiraketového radaru, kdy v diskusi zaznívá vše, jen okolo rozumných a podstatných argumentů se chodí jako kolem horké kaše, mi připomíná vtip o dítěti, kterému se doma zasekne gramofon s pohádkou na dobrou noc poté, co rodiče odjeli do divadla. Když se rodiče vrátí, slyší tupé údery a křik. V domě pak najdou své dítko, jak zoufale tluče v pravidelném rytmu hlavou o skříň a při každém úderu vykřikuje „Chci! Chci! Chci…“. Ze zaseklého gramofonu se ozývá: „Děti, chcete si poslechnout pohádku? Cvak. Děti, chcete si poslechnout pohádku? Cvak. Děti, chcete si poslechnout pohádku? Cvak…“

Radarová pohádka pro vás, milé děti…

Nenechme se udolat gramofonem Klvaňou, který si na nás pořídila (a za naše peníze zaplatila) naše vláda. Nenechme se udolat médii, která jen papouškují pořád stejné věci z onoho gramofonu. Uvědomme si, že za naše vlastní peníze se vláda snaží přesvědčit nás o něčem, co si mnozí z nás vůbec nemyslí. Nenechme si nalhat, že stojíme o Radar v Brdech. (Nemám v žádném případě vůbec nic proti názoru těch, kteří si zjistili své a radar v Brdech si přejí! Je to legitimní stanovisko, právo na názor má každý!) Neposlouchejme Klvaňovu radarovou pohádku o hodných Američanech a zlém starostovi Trokavce. Proberme se chaluhami polopravd a mnohokráte opakovaných hlopupostí a z té špíny vytáhněme ty správné a podstatné otázky a odpovědi. Na internetu jsou již dlouho. A dají se najít velmi snadno.

Přeji inspirativní čtení.

Ondřej

(Autor je studentem sociologie na UK FSV a členem skupiny Páté kolo)

24 responses so far

Sep 25 2007

World Press Photo 2007 v Praze

Zašel jsem si nedávno na výstavu World Press Photo 2007, v Karolínu jsem už nějaký čas nebyl a po té fontáně před vchodem už se mi taky docela stýskalo. Krátce jsem se u vstupu zaradoval nad studentským vstupným, počkal na děvčata, zakoupil jsem hned ten levnější katalog a taky jeden plakát.

WPP je akcí dost populární – kde kdo zná vítěznou fotografii, čtveřici Libanonců v nablýskaném kabrioletu, kteří projíždějí sutinami zničeného Libanonu a vrací se do svých domovů poté, co OSN dosáhla zastavení bombardování (jak by ne, když byla použita v kampani…), zas tolik návštěvníků ale na World Press Photo v Praze nepřišlo. Rozhodně ne davy, jaké jsem čekal. Mnoho z nich byli cizinci, vysokoškoláci a paletu ještě doplnila jedna třída středoškoláků, kteří posedávali kde se dalo, klábosili a tvrdili, že se nudí – no aby ne, je to přece školní exkurze.

Začátek byl slibný. Fotografie z přírody esteticky navnadily a člověk neměl hned z počátku takovou depresi. Tučňáci na ledovci byli super, naopak mě nikdo nenutil, abych řekl „Wow“. Při pohledu na tající ledovce jsme vzpomněli pana presidenta Prof. Ing. Václava Klause, CSc. a jeho moudrá slova o tom, jak nás klimatologové a další experti vodí za nos. Přišla i legrace, kalendář aktů Holandských házenkářů opravdu stál za to a holky se docela pobavily. Pak jsem zahlédl nějaké fotky z fotbalu. Moc pozornosti jsem jim nevěnoval, je toho plná televize i noviny. Pak ale přišli další a ještě další. Zasahující brankář. Portréty. Faul (co je na něm propána tak zvláštního?). No ale než mi to začalo vrtat hlavou, přišli lidé, reportáže a kultura.

Člověk si najednou vzpomene, co všechno tak letmo zaslechl ve zprávách a nevěnoval tomu pozornost, kolik domovů bylo jen tak „letmo“ srovnáno se zemí, kolik lidí „jen tak mimochodem“ utíká ze své vlastní země a hladoví uprostřed oceánu, protože tam už nemohou dále žít, kolik… a tak dále. Ruiny budov, lidská individualita pozměněná válkou či společenskými jevy a mnoho dalších, nafocené tak dokonale (a umělecky), že se občas marně pokoušíte najít nějakou židli a trochu to vstřebat (jaké štěstí, že tam jsou ty mramorové parapety). Úplně v zadní části expedice jsme si sedli a kochali se tím, jak nám na tanečnících breakdance ukazují fotografie svou magickou moc. Mohl bych tam sedět hodiny.

U pokladny jsem si zakoupil plakát „I“ – prostá Izraelská žena klade odpor hordě obrněných policistů, chystajících se vzít jí domov. Ta fotografie má tak silné sdělení, že jsem si ji nemohl nekoupit. Po dvou hodinách odcházíme a já si nemohu vybrat mezi nadšením z výborného uměleckého zážitku a hejnem depresivních úvah, které mnohé fotografie vyvolaly a které mě asi ještě pár dní nepřejdou. Nakonec to ale mezi kandidáty na téma hovoru vyhrály fotky s kopanou.

Mám podezření, že tenhle sport měl na World Press Photo 2007 těžkou protekci. Schválně jsem přepočítával v porotě poměr mužů a žen, ale nic výrazného jsem neobjevil. Stejně tak jsem ale ani po docela dlouhém zírání do katalogu neobjevil nic zvláštního na těch fotografiích. Pořád jsem hloubal nad tím, kde je ta myšlenka, kde je to sdělení? Co mě má praštit do očí? Byl bych velmi špatným studentem sociologie, kdybych takové fotografii odepřel sociologický rozměr – ano, samozřejmě. A která fotografie ho nemá?

Předsedkyně poroty World Press Photo, Michelle McNally, píše: „Co tedy dělá novinářskou fotografii dobrou? Měla by mít historický aspekt, definovat určitou dobu, místo, událost. Měla by zahrnovat aspekt sociologický… Mela by mít i psychologický a emocionální tón… estetický prvek… Nejvíc ze všeho by ale měla být pravdivá.“ Hmm. No dejme tomu, že fotografie kopané ty podmínky jakž takž splňují. Ale podle mého názoru těm ostatním nesahají v těchto hodnotách ani po kolena. A argument, že fotbal má ze všech sportů asi nejvíce fanoušků? No dobrá tedy. A kolik fanoušků má válka a hladomory, nebo třeba pumové atentáty? To bychom za chvíli na World Press Photo chodili jen na ten fotbal – a já osobně bych v takovém případě chtěl dát šanci i hokeji.

Fotografie z ostatních sportů mi přišly rozdílné. Opuštěný člověk s monoploutví, uzavřený v mořské hlubině. Černošští boxeři trénující v prostředí velkoměsta. Znuděné dámy sledující aquabely (docela vtipné). Akty házenkářů – ano, děvčata si přišla na své a těmi fotografiemi někdo něčeho dosáhl. A – srovnejte – fotbalový faul.

Možná je to tak dobře. Možná se aspoň trochu zvýší počet lidí, kteří zajdou na World Press Photo, zahlédnou na fotografiích něco, co je osloví, a snad o tom budou i chvíli přemýšlet. Po tom všem už jsem se nepodivoval, že jeden ze tří dostupných plakátů byl – ano, modří už vědí – fotbalový. No Ivánku, kamaráde, to teda čumim.

Ondřej

(Autor je studentem UK FSV a členem skupiny Páté kolo)

Přečtěte si také: Co by řekl Ivánek na World Press Photo 2007?

5 responses so far

« Prev - Next »