Upozornění pro čtenáře – toto je zatím ještě neredigovaný
text, který byl jako zápis nahrubo pořízen přímo během debaty. Berte jej
zatím s rezervou a pomněte, že se k němu budou postupně
vyjadřovat ex post jednotliví účastníci diskuse a text tak bude postupně
(snad) morfovat směrem k větší srozumitelnosti a čtivosti. Děkujeme
za pochopení.
Dnešní Páté kolo: Filda (který dnešní téma celé spískal), Viola
(opilá), Magda (PP), Ondřej. Pozvání přijali Honza Hlávka a Katka
Studničková. Cíl setkání: pohádat se o demokratizaci islámu. Zápis
vytváří Ondřej v roli negramotné stenografky. Začínáme bez děvčat
Magdy a Káti, které nedorazily ani v devět.
Filda zahajuje a dělá si pořádek ve svých poznámkách. Ondřejova teze:
Problematika v islámských zemích je opakem euroamerického cultural lag
– zatímco euroamerická společenská morálka a systém norem a hodnot
zaostává za ekonomickým, politickým a technickým vývojem,
v islámských zemích naopak společenský pokrok nabírá předstihu a
žádá si změnu. Honza: To, že se islám jako náboženství dnes
fundamentalizuje, je v podstatě stejný vývoj opačného směru, jaký
probíhal v Evropě v době osvícenství a jeho sporu
s křesťanstvím. Vezměme si Hegela, Fichteho apod. Jde o to, že
křesťanství bylo bráno ne už jako rada, čím se řídit
v praktickém životě, ale jako filozofická interpretace světa. Oni ji
vzali a aplikovali na současný svět jako dogma. Základní myšlenkou
německého osvícenství je, že Bůh stvořil člověka nedokonalého,
s posláním stát se člověkem (rozvinutím rozumu a citu). (…) Tím
pádem filozofie, umění a věda byly v souladu s náboženstvím,
protože naplňovaly Boží záměr. Filda: Rozdíl je ale v tom, že
v islámských zemích je náboženství propojeno se státem. Honza: Ten
proces, kterej prošel v podstatě celou Evropou kromě Anglie (která
byla vždycky trochu divná)… Viola: Systém je nějak postaven a měl by
se nějak samostatně vyvíjet, k tomu docházelo trvale v Evropě.
Násilné zasahování do systému islámských zemí je nesporně nesprávné.
Evropa v tom měla výhodu, že byla vždy ve všem první. Filda: Ale na
tom samotném náboženském systému už je něco špatně – povinnost
(i třeba pro turisty) dodržovat náboženské tradice (např. půst) a
teze, že vše podstatné již bylo řečeno, že náboženství je neměnné.
Honza: Touhle fází jsme si ale prošli všichni. Filda: Ano, ale je přece
potřeba ji překonat. A musejí probíhat nějaké boje (příklad
reformačních bojů v kat. církvi), které donutí všechny o tom
přemýšlet. Honza: Jenže v našich podmínkách když přicházely
revoluce, kultura kvetla. Islám tak příhodné podmínky v současnosti
nemá.
Filda: To náboženství tvoří diktátory – lidi, kteří jsou pověřeni
od Boha. Honza: Ale není větší dobro než spravedlivý a osvícený
samovládce. Má nejmenší reakční čas. Dává příklad Aristotela a jeho
srovnání jednotlivých politických uspořádání. Demokracie jako
nejmenší zlo a nejmenší dobro. Přišla Katka. Filda shrnuje článek
„Máme kritizovat islám?“ z Respektu. Přišla Magda.
Ondřej: Kdyby se muslimové ptali na mou osobní zkušenost se životem
v demokracii a zda bych jim ji doporučil, rozhodně bych řekl, že ne.
Honza: Emanuel Rádl má tezi, že dokud se nějaká společnost snaží
o nějakou expanzi svých myšlenek ven, tak díky tomuto úsilí se jí
daří zvyšovat či alespoň udržet svou vnitřní kohezi. Katka hovoří
o muslimském pocitu méněcennosti ve srovnání s euroamerickou
kulturou. Islamisté se začali k vyhraněným formám náboženství
přiklánět až poté, co ztratili naději, že se budou moci prosperitou a
vývojem vyrovnat právě západnímu světu. Viola vidí islám jako
kompenzaci nějaké spirituality – evropská kultura je velmi
spiritualizovaná a islámské země nám mohou ukázat, jak to může fungovat
s výraznější rolí náboženství ve společnosti. Filda: My jim asi
– včetně demokracie (stát dovoluje lidem se rouhat) – připadáme jako
děsná „prostituce“. Honza: Tuhle tezi ještě před Chomejním
použil Baudelaire. Objevila se otázka (od Ondřeje) , zda Chomejní
v noci pod peřinou nečetl Baudelaira. Viola nesouhlasí s vizí
společnosti jako automatu fungujícího na základě přesně daných
nábožensko-morálních pravidel. Pak se chvíli bavíme o dogmatech.
Káťa nakousává téma nošení šátků a kauz s tím spojených.
Filda naříká, že nemá na útratu. Viola končí debatu o penězích.
Káťa by se chtěla jinak cítit ve Vídni než v Istanbulu. Filda
hovoří o komercionalizaci, chtěl by se vyvarovat toho, aby se
v tomto směru Evropa dále šířila. Podle Katky ale komercionalizace
pronikla i do arabských států, jen ji tam odlišně přijímají.
Načež se do toho Filda zamotal. Hovoříme o islamizovaných fastfoodech
(Mohammad Burger, McIslám, McMuslim, Ovocné bombataštičky…). Ondřej
je obviněn z toho, že vnáší do diskuse bomby. Káťa hovoří
o půstu, Honza dodává, že v islámských zemích je například
půst během rammadánu pojímán velmi pokrytecky. Filda klade rouhačskou
otázku: „Dokážete meditovat, když jste vyhladovělí?“ (…)
Filda pokládá druhou rouhačskou otázku: „Chceme tady muslimy?“ Magda
se ptá, kolik by si jich tak Filda asi představoval. Honza se ptá, zda Filda
myslí evropské konvertity nebo skutečné muslimy. Magda míní, že západní
konvertité, tedy alespoň ti obhajující islám veřejně, pojímají své
náboženství hodně intelektuálně a eticky, což může souviset
s evropským důrazem na racionální argumentaci. Naopak Viola rozvíjí
myšlenku, že náboženství konvertitů bývá silnější, případně
fanatičtější než u rozených věřících. Magda dodává, že
s kuřákem, který přestal kouřit, je to podobné (více bojuje proti
kouření). Viola – a pak se můžeš stát magorem, nebo dobrým
věřícím.
Katka: Myslíte si, že hranice Evropy by měly zůstat otevřené pro
další příliv islámských imigrantů? V Evropě tvoří komunity,
které jsou těžko integrovatelné. Spíše by se měla tahle otázka
nejdříve řešit, až potom by se měly hranice otvírat. Narážíme na
otázku pozice islámských imigrantů v USA. Nejsou motivováni a nemají
snahu zapojit se do pracovního trhu. Otázka asijské menšiny (Vietnamci).
