Páté kolo

Mnohokrát jsem přemýšlel, jak málo občanů asi tuší, jak to vlastně funguje, a přesto tomu většina z nich až bezmezně věří. Empiristický pohled na svět je dnes velmi rozšířený a v jeho rámci máme silné tendence věřit všemu, o čem se domníváme, že „to bude něco od vědy“ (W & H, forbíny). Dle mého názoru jsou výzkumy veřejného mínění dobré k lecčemus, rozhodně ale ne k tomu, aby se jim bezmezně věřilo.

Nejprve malý příklad: nevím, jak moc je to dávno, možná rok, se odehrával na českých televizních obrazovkách jeden z mnoha politických duelů a v přímém přenosu měli možnost diváci telefonicky hlasovat pro toho kterého politika. Výsledky se ihned zobrazovaly na spodní části TV obrazovky. Duel byl ukončen, „vítěz“ i „poražený“ se rozešli od stolu. Většina duelů končí zde, nanejvýše nějakou nekvalitní reflexí v médiích. Tento duel měl však směšnou dohru – poražený politik (je možné, že to byl Paroubek) vyrukoval v médiích s výrokem, že hodnocení duelu diváctvem bylo zmanipulováno. Toto tvrzení dokládal „výzkumem veřejného mínění“, který si zadal u nějaké agentury a podle kterého v duelu zvítězil on.

Člověk zasvěcený, sedící u televizní obrazovky, má v zásadě dvě možnosti. Je-li otrlejší povahy, bude se tomu z plna hrdla smát, pokud není, asi se bude chytat za hlavu. Už takhle většina lidí nemá potuchy, jak výzkum veřejného mínění funguje, mají o něm zkreslené představy, a ještě je takto znehodnocován. Možná, že ti chytřejší politici vědí, že sečtené hlasy volajících diváků jsou ukazatelem zcela nesměrodatným, nevěrohodným a je třeba je brát na lehkou váhu. Každý politik ale ví, že kdyby se to pokusil vysvětlit, nikdo by ho neposlouchal. A každý politik také ví, že ta zcela nesmyslná a neprůkazná čísla na spodním okraji obrazovky diváci vážně brát rozhodně budou.

Dalším příkladem je nedávná anketa zkoumající (opět) postoje občanů ke stavbě radaru v Brdech. Výzkum si u agentury STEM zadal a z peněz daňových poplatníků zaplatil pan „radar“ Tomáš Klvaňa, koordinátor pro komunikaci programu protiraketové obrany. Výzkum byl zadán s chybně (z hlediska základů metodologie sociologického výzkumu) nadefinovanými možnostmi odpovědí, čímž došlo pravděpodobně ke značnému zkreslení výsledků. Osobně se domnínám, že se to stalo zcela záměrně. Laik takovou chybu samozřejmě nezaznamená. Nevšiml si jí ani nikdo ve sdělovacích prostředcích, všechna média (až na Britské listy) výzkum a jeho výsledky vzorně papouškovala, většinou s titulkem „počet odpůrců radaru klesá“ apod. (Více informací viz článek Klvaňova pohádka o krásném radaru, kde najdete podrobnější vysvětlení.)

Neodvažuji se paušalizovat, netvrdím, že se toto děje pokaždé, že neexistují kvalitně provedená šetření, která skutečně odrážejí stav veřejného mínění. Nicméně zase tak slavné to asi nebude, když jsou možné i situace shora uvedené. Když se řekne „výzkum veřejného mínění“, tak si představím politika, který chce něčeho dosáhnout, a tedy výzkum v rukou cílevědomého jedince, který často sleduje jen svůj osobní prospěch (i když by to často mělo být jinak). Představím si dále slibné výsledky, které jsou v médiích interpretovány zkráceně a ještě chybně. Představím si, že ke zkreslením a ztrátám informací, které se dějí nevyvratitelně již během výzkumu (při výběru respondenta, kódování, analýze, opětovné verbalizaci numerických dat), přibývají ještě zkreslení cestou na stránky novin či televizní obrazovky. O zkreslení, které si sám pro sebe provede konečný příjemce informace, už raději ani nemluvím. Summa summarum, představím si hru na tichou poštu.

Nevím, kolik procent mých kolegů zaujímá takto skeptický pohled, mnohým z nich patrně stačí důvěra ve výzkumnou metodologii a v to, že oni svůj díl práce provedou poctivě a správně. Osobně takovýto pohled považuji za alibistický, i když možná opodstatněný, protože by bylo jistě nespravedlivé dávat vinu za zmanipulování objevu tomu, kdo jej vynalezl a ne tomu, kdo jej manipuloval. Přiznávám, že názor mých kolegů mě opravdu zajímá. Poslední co bych si ale přál, by bylo, aby někdo v řadách sociologů na toto téma provedl výzkum veřejného mínění.

Ondřej

(Autor je studentem sociologie na UK FSV a členem skupiny Páté kolo)

Jak se zdá, tak většina obyvatel České republiky se nechala krásně oblbnout radarovou propagandou našich politických (j)elit – v zastoupení pana Klvani, ředitele firmy American British Tobacco – a diskuse je bezpečně svedená do mezí, kde se o podstatě celé věci vůbec nemluví. Nejvíc – díky mediální masáži – Čechy zajímá, jak je to s tou mikrovlnou, co všechno bude radar vyzařovat, co nám za to Američané dají a tak dále. Vůbec nejhorší (tedy nejhorší pro obyvatele ČR, nikoliv pro naše politická jelita) je názor, že radar se týká jen těch, kdo v jeho blízkosti žijí. Otázka, jak je vůbec možné, aby na území našeho suverénního státu stála vojenská radarová základna cizí mocnosti, která okupuje minimálně jednu cizí zemi v rozporu s mezinárodním právem, a jaktože se o tom vůbec vyjednává, když s tím obyvatelé státu nesouhlasí, zůstává evidentně stranou.

Nebudu hovořit o tom, že Američané potlačují lidská práva. Je to sice pravda, ale ještě se o tom málo mluví, tak bych asi byl považován za blázna. O čem bych chtěl hovořit spíše, je fakt, že Češi si sami upírají právo na informace. Podle výzkumu agentury STEM, který si objednal koordinátor pro komunikaci programu protiraketové obrany Tomáš Klvaňa, je 22% Čechů „spíše pro Radar“, 49% „spíše proti“ a do skupinky „Nemá dostatek informací“ se zařadilo 29% dotázaných.

No stručně řečeno, pokud trochu zapátráte na internetu, pak si troufám říci, že budete mít informací dost. Dost na to, abyste věděli, že nás má vláda za hlupáky a hodlá si radar prosadit i kdyby z nebe padaly žáby. Pakliže budete informace k radarové základně hledat v běžných médiích, v televizi a podobně, uslyšíte pořád dokola jen to samé (viz Dr. Josef Goebbels – tehdejší šéf říšskoněmecké propagandy: Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.). Rozhodnutí, zda si odepřete právo na informace, je v tomto případě zcela na vás.

Pokud vás, milí čtenáři, ta poslední jmenovaná skupinka v anketě („nemá dostatek informací“) zaráží, tak to je známka Vašeho zdravého úsudku. Považuji zadání tohoto „Klvaňova výzkumu“ za nevhodné a nepatřičné, jednak z pohledu sociologického a jednak z pohledu účelovosti zadání.

Anketa STEM lže Klvaňovi do noty

Nejprve se podíváme trochu do základů sociologického výzkumu. Již jako prvňáčky v bakalářském studiu nás mimo jiné naučili, že když pokládáme uzavřenou otázku (otázku s předem definovanými možnostmi odpovědi), je třeba držet se několika zásad. Vyjmenuji ty podstatné:

• neptat se v jedné otázce na více věcí najednou
• obsáhnout celou škálu všech možných odpovědí
• zabránit tomu, aby se tím, jak předdefinujeme odpovědi, zkreslovaly skutečné názory respondentů.

Problémem uzavřených otázek je, že respondent je postaven před nutnost volby z několika málo variant a musí volit tu, která nejlépe odpovídá jeho názoru. Tento způsob dotazování dává možnost rozsáhlého zkreslování výsledků výzkumu tím, že varianty „trochu upravíme“. Tomáši Klvaňovi a agentuře STEM se to povedlo. Co udělali?

Správné rozdělení odpovědí na otázku, „Jste pro radar a nebo proti?“ by bylo „spíše ano“, „spíše ne“, „nevím“. Do kategorie „nevím“ by se pak jednoduše zařadili ti, kteří si svým stanoviskem k radaru v Brdech nejsou jisti. Pokud skupinku „nevím“ odstraníme, nebo spíše přejmenujeme na „nemám dostatek informací“, nutíme všechny respondenty, kteří nemají jasné stanovisko k radaru, aby prohlásili, že „nemají dostatek informací“. Respondenti, kteří by rádi odpověděli „nevím“, ale nemohou, se tak rozdělí částečně do skupiny „nemám informace“, částečně do skupiny „pro“, částečně do „proti“, protože je k tomu zadání otázky nutí. Především ale anketa velmi sugestivně nabízí vrtkavé české povaze odpovědět alibisticky a nejasně – „nemám dostatek informací (jinak tomu samozřejmě rozumím, jen těch informací je málo a to přeci není má vina…)“. Tím skupinka bez názoru nabobtná – a ejhle! – odpůrců radaru je méně!!! Jak prosté, milý Watsone. (Jen moc nezdůrazňovat, že odpůrců radaru je stále mnohem více než příznivců…)

Prezentace výsledků ankety pak jednoznačně lže, protože tvrdí: Všichni respondenti jsou buď „spíše pro“, „spíše proti“ a nebo „nemají dostatek informací“. Je jasné, že jde o prostou lež, protože i respondent, který je „spíše pro“, může pociťovat nedostatek informací apod. Neváhám tedy říci, že tato anketa je lživá, protože nebyla správně zadána. Zda to bylo úmyslné, to se jistě prokáže jen stěží, každý čtenář si ale může domyslet své. Situace, kdy jedna z nejznámějších výzkumných agentur udělá školáckou a primitivní chybu při zadání ankety náhodou zrovna tak, že tím podpoří další mediální masáž a sníží nepatrně počet odpůrců velkého vládního radarového projektu, je zkrátka na pováženou. A to, že pak média tuto informaci nekriticky papouškují a ještě vykřikují „počet příznivců radaru klesá“, je prostě katastrofa.

Klvaňova radarová propaganda se vším všudy

Další věcí, která mě šokovala a kterou bych rád ještě připomněl, je pořad pro teenagery České televize Tykadlo (VIDEO ZDE). Já se snažím, opravdu se snažím, ale jiný výraz než „jednostranná propaganda“ mě vážně nenapadá. Jen si představte – a pokud je vám více než 30 let, tak si vzpomeňte – ten obrázek: v pořadu je zastánce radaru v podobě nějakého důstojníčka a „veřejnost“ zastoupená deseti studenty. Opoziční názor zastoupení nemá. Na začátku jsou studenti proti radaru, poté si promluví s důstojníčkem a ten jim ledacos s úsměvem vysvětlí (poslouchal jsem tem pořad a myslím si, že důstojníček tam neřekl skoro nic, i když pravdou je, že mě několikrát sarkasticky rozesmál). Na konci pořadu jsou už jen někteří proti a někteří NEVĚDÍ ZDA JSOU PROTI NEBO PRO!!! A hle! Stačí si promluvit s těmi, kdo tomu rozumí (nejlépe s propagátorem Tomášem Klvaňou), a oni vám to vysvětlí… Nechte se ještě chvíli masírovat a ještě rádi ten radar v Brdech uvidíte a pojedete se mu tam klanět… nebo spíš klvanět.

Rozvojová pomoc „Vláda – Brdy“

V Brdech se odnedávna dějí věci. Nastartoval se tam ROZVOJ (více informací naleznete v článku časopisu RESPEKT, ročník 2007, číslo 38). Něco takového tam skutečně málokdo pamatuje a ještě před pár měsíci by si to Brdští neuměli ani představit. A najednou se na silnicích rozproudil čilý ruch, silničáři se mohou přetrhnout a vláda dokonce v nedávné době stanovila speciální Vládní komisi pro rozvoj Brdska. Starostové Trokavce a ostatních vesnic, co ještě chcete? Zdá se totiž, že můžete chtít cokoliv. Já bych třeba rád viděl, jak si premiér Topolánek zazpívá spolu se svými nohsledy tu propagandistickou píseň o radaru, kterou složila Vlasta Parkanová, a bude přitom tančit… no třeba čardáš! Jímají mě obavy, že kdyby se vypnuly kamery a starosta Trokavce by se spolu s kolegy opravdu zatvrdil, tak by to pan premiér opravdu udělal, přičemž pan radar Klvaňa by ho ochotně doprovodil.

Radar chci! Radar chci! Radar chci…

Jinými slovy, mám už toho dost. Celé to šaškování kolem protiraketového radaru, kdy v diskusi zaznívá vše, jen okolo rozumných a podstatných argumentů se chodí jako kolem horké kaše, mi připomíná vtip o dítěti, kterému se doma zasekne gramofon s pohádkou na dobrou noc poté, co rodiče odjeli do divadla. Když se rodiče vrátí, slyší tupé údery a křik. V domě pak najdou své dítko, jak zoufale tluče v pravidelném rytmu hlavou o skříň a při každém úderu vykřikuje „Chci! Chci! Chci…“. Ze zaseklého gramofonu se ozývá: „Děti, chcete si poslechnout pohádku? Cvak. Děti, chcete si poslechnout pohádku? Cvak. Děti, chcete si poslechnout pohádku? Cvak…“

Radarová pohádka pro vás, milé děti…

Nenechme se udolat gramofonem Klvaňou, který si na nás pořídila (a za naše peníze zaplatila) naše vláda. Nenechme se udolat médii, která jen papouškují pořád stejné věci z onoho gramofonu. Uvědomme si, že za naše vlastní peníze se vláda snaží přesvědčit nás o něčem, co si mnozí z nás vůbec nemyslí. Nenechme si nalhat, že stojíme o Radar v Brdech. (Nemám v žádném případě vůbec nic proti názoru těch, kteří si zjistili své a radar v Brdech si přejí! Je to legitimní stanovisko, právo na názor má každý!) Neposlouchejme Klvaňovu radarovou pohádku o hodných Američanech a zlém starostovi Trokavce. Proberme se chaluhami polopravd a mnohokráte opakovaných hlopupostí a z té špíny vytáhněme ty správné a podstatné otázky a odpovědi. Na internetu jsou již dlouho. A dají se najít velmi snadno.

Přeji inspirativní čtení.

Ondřej

(Autor je studentem sociologie na UK FSV a členem skupiny Páté kolo)