Mar 21 2008
Lidé jako hmyz
Občas mi přijde, že lidské plémě se nejvíce podobá hmyzu – tedy hmyzu tak, jak ho vidíme právě my, lidé. Jsou to malí tvorečkové, každý z nich naprosto bez významu. Zabijte mouchu – pořádně ji rozmázněte po stole či po okenní tabulce. Nikdy vás nenapadne, zda třeba právě tahle nebyla nějak pro ty ostatní mouchy důležitá. Asi nepřemýšlíte o tom, že by to mohl třeba být duševní vůdce mušího národa… Prostě jen zrovna obtěžovala. Bzučela když nemá.
Hmyz je v očích člověka charakterizován hemžením. Neustálou činností, navenek se jevící jako chaotická, nesmyslná, bezhlavá. Koukat do vnitřku úlu či na povrch mraveniště mi přijde v mnohém stejné jako vyrazit si do nákupního centra. My se také hemžíme a naše neustálá činnost v tomto pestrobarevném přeplácaném kýčovitém prostředí je vpravdě chaotická, nesmyslná a bezhlavá. Žádná konsenzuální snaha lidského plemene směřovat odněkud někam, ne. A když konsenzus, tak v chaosu. Velmi pečlivě vytvořeném a udržovaném chaosu, ve věčné velmi přesné a cílevědomé snaze nahromadit co největší majeteček, kterým bychom maximálně navýšili své sebevědomíčko, blaženíčko a dokázali ostatním sebevědomíčkům, že máme větší majetečky než oni. Co z takové snahy může vzejít jiného, než chaos? Hle, malý člověk, řečeno s Werichem.
Co však mi přijde nejpodobnějšího je smysl celého počínání – veškerý žádný. Nejde o to, co mravenec činí – buduje mraveniště, společenství. Jde o to – na tom stavím svou metaforu – jak se nám jeho činnost jeví. Jako činnost nemající smyslu. Neschopni po delší dobu sledovat činnosti jednoho jedince, hodnotíme celkově mravence jako bezcílně pobíhající, hemžící se, chaoticky přenášející materiál na jednu hromadu bez ladu a skladu. Není naše hodnocení také výsledkem člověku tak vlastního postupu „podle sebe soudím tebe“?
Má kamarádka mi po návratu ze Spojených států vyprávěla, že celkovou mentalitu národa tam vyjadřují i ti komáři – jsou mnohem větší, než byla z Čech zvyklá. A také jsou mnohem pomalejší a neskonale líní a hloupí. Vyprávěla, jak se „americký“ komár nechá klidně zabít rukou aniž by mávl křídly ve snaze ulětět, či jak hloupě si sedne na rozpálený plech a nechá se škvařit. Na druhou stranu je jich tolik a jsou tak vytrvale hloupí, že desátý, dvacátý či padesátý z nich se nakonec krve napije. Nepřekvapím vás – nebudete mít po nich žádný pupínek. Pořádný pupen. Jaký národ, takový komár.
Hmyz – možná nejen z našeho pohledu – není schopen adekvátně reagovat na nebezpečí, které mu hrozí. I když je mucholapka plná mrtvých či umírajících much, další se stejně přilepí. To je ta největší podobnost, kterou spatřuji mezi lidmi a hmyzem. Dle Ulricha Becka (1986) jsme si sami mucholapkou, kolem které poletujeme tak blízko, že by to až mělo nahánět strach. Ale nenahání. Není komu – každý si pečuje o své bohatstvíčko a mucholapku ať řeší ti ostatní…
V předešlém dlouhém textu shledávám tyto 4 myšlenky:
Se všemi těmito myšlenkami souhlasím.
Nesouhlasím jen s délkou textu…
Ahoj. Díky za komentář. Je vidět, že máme nejednoho věrného návštěvníka, nehledě na jeho motivaci to potěší. Text nebyl napsán proto, aby byl takto strojově analyticky interpretován. Pak je jasné, že z něj vypadnou tyto myšlenky a tím to končí. Text má také určitou pocitovou složku. Navíc kdyby měl takovou kvalitu, která by dovolila udělat s ním takovou analýzu jakou jsi provedl Ty, tak ho nedávám na tento podřadný blog, ale zkusím ho poslat třeba na Blisty. Navíc měl text vyznít jinak, hlavní myšlenka měla být jiná – zkusím to ještě předělat.
Celkově bych shrnul: vím, co asi hledáš. Věz, že tady si nepřijdeš na své. Na Tvých stránkách jistě budou zajímavější věci.
Když už jsme u té analýzy: v textu nacházím ještě jiné myšlenky, řádově významnější než tyto. První dvě se o tento řád výš dají shrnout jako:
1. Lidé mají sklon starat se především o sebe.
Na základě třetí dodávám:
2. A to přesto, že se to v minulosti neosvědčilo.
Čtvrtou myšlenku pomíjím jako pouze ilustrující a přidávám tuto:
3. Nebezpečí aktuálně existuje a může být velice blízko.
Snad je to tedy tím, že text byl mezitím přepracován.
Nebyl, do textu jsem všeho všudy přidal jednu větu, která na významu nic nemění. Rád bych text přepracoval, ale nemám zatím potřebnou inspiraci.