<!–texy–>No to by asi šlo, jenže my neměli vlastní mapu, byla hluboká noc a popravdě jsme ani přesně nevěděli kde jsme. A nevim zda by Janina přistoupila na to, že bychom se sami dva toulali uprostřed noci “přírodou” mezi hučícíma továrnama bez ponětí o tom, kde vlastně jsme. Mně by se to třeba líbilo - ale to nestačí… :-)

<!–texy–>No článek sugestivní, (místy infantilní) jinak si mylsim, že pokud je ale šéfa pochodu, tak pokud je to takovejhle vůl, nezdráhal byc se odpojit a uděl si vejlet sám, podle svýho tempa.

<!–texy–>Denní část já ale nekomentuju… Výletu taky nelituju, tentokrát to byl test nejen nožiček, ale i nervů a taky síly partnerského vztahu ;-) Opakuju, mám rád bláznivý věci, ale v “bláznivý” a “blbý” vidim rozdíl. Takže příště než bych šel zas na Milešovku, radši udělám něco bláznivého… :-)

<!–texy–>Ahoj. Myslím, že Katka má pravdu v tom, že denní část byla opravdu povedená, a to se pak snadno zapomíná na to horší, co předcházelo. Objektivně souhlasím s kritikou průvodce, který byl vskutku samorost. Od toho se samozřejmě odvíjí i výběr trasy. Já byla ale připravená dost na cokoli, takže se mi to docela dobře snášelo. Celé to bylo dobře bláznivé. Asi už nebudu absolvovat další ročníky, ale rozhodně toho nelituji. Můj výsledný pocit je pozitivní.

<!–texy–>Mně taky vyhovujou bláznivé i survival akce, dokonce jsem se jednou účastnil i tzv. “dvaadvacítky” organizované Vodní záchrannou službou. To bylo ve své podstatě mnohem náročnější, taky přes celou noc. Ale akce se odehrávala v pěkném prostředí, organizátoři nám na sebe dali kontakt, občas se namáhali zkontrolovat, za jsme třeba nespadli z útesu nebo tak a etapa nekončila v ošklivém podezřelém pajzlu (toto pojmenování nepovažuji za přehnané), nýbrž v campu.
Co se týče náročnosti výletu, mně vyhovovala (mojí přitelkyni ne, což nevyčítám ani jí, ani KČT). Přijde mi super nápad ujít 50km a začít v jednu ráno. Ale náš průvodce byl moula a volba trasy byla tragická. Občas jsem měl pocit, že jen pořád dokola chodíme kolem jedné velké továrny.

<!–texy–>Zdravím:-) Nedá mi to, ale prostě se musím zastat Kčt. Výlet, který jsme absolvovali byl velmi, ale skutečně velmi netradiční a není tedy podle něj možno posuzovat činy celého sdružení Kčt. Rozhodně bych nám, jelikož jsem sama členem, dala ještě šanci:-)
Ale i jinak bych byla více tolerantnější k celé akci. Mě to bavilo. V noci i ve dne, bavila mě dokonce i ta naprostá agónie, když jsem dorazila domů. Já prostě čas od času tyhle výlety zabijáky (ve všech ohledech) potřebuju. Zdrávi došli!

<!–texy–>Neodradili, vy ne. Klub českých turistů definitivně pohřbívám jakožto zkostnatělou kreaturu patřící dobám dávno minulým. Ale ty už máš v mailu mou pozvánku na další výlet a ta samozřejmě platí i pro kamarády, kteří šli na Milešovku s tebou.

<!–texy–>Ahoj, na Ondrův článek samozřejmě musím reagovat. Ano, ano. Noční část pochodu (22 km) byla opravdu ne příliš hezká, ani poetická, natož pak romantická- leda tak pro nějaké industriální romantiky, žádného však neznám… Ale kdo si dal i denní pochod (28 km), tomu se tovární noční část zasula hluboko do podvědomí, ne- li až do nevědomí a na povrchu zůstal jen krásný zážitek ze slunného jarního dne. Ta osudová sobota totiž byla veliká výjimka z jistoty aprílového počasí a mohla se chlubit krásným počasím, teploučko a sluníčko, no hotová slast. To člověk hnedle pochopil, co ty kočky na tom vyhřejvání si kožichu někde za komínem maj. Ale nenechme se unést. Zkrátka a jasně, výlet se nakonec povedl, i denní trasa již vedla opravdovou a krásnou přírodou Českého středohoří. Na vrcholu Milešovky jsme se ještě z posledních sil vyškrábali na rozhlednu a to bylo teprv žrádlo! Ale to si neodpustím, takovýchto 50 km, bylo nejhorších v mým životě. Sněžka- hadr. Fakt to bylo hustý, no, ty kopečky Středohoří, nahoru a zase dolů, teda pěkný krpály. Ale stálo to za to. Nakonec hodnotím jako pěknej vejlet a na Milešovku se určitě ještě někdy nějakej ten vejlet naplánuje. No a Ondro, doufám, že jsme vás úplně neodradili, a že s náma ještě někdy někam půjdete :o)