Páté kolo

Mnohokrát jsem přemýšlel, jak málo občanů asi tuší, jak to vlastně funguje, a přesto tomu většina z nich až bezmezně věří. Empiristický pohled na svět je dnes velmi rozšířený a v jeho rámci máme silné tendence věřit všemu, o čem se domníváme, že „to bude něco od vědy“ (W & H, forbíny). Dle mého názoru jsou výzkumy veřejného mínění dobré k lecčemus, rozhodně ale ne k tomu, aby se jim bezmezně věřilo.

Nejprve malý příklad: nevím, jak moc je to dávno, možná rok, se odehrával na českých televizních obrazovkách jeden z mnoha politických duelů a v přímém přenosu měli možnost diváci telefonicky hlasovat pro toho kterého politika. Výsledky se ihned zobrazovaly na spodní části TV obrazovky. Duel byl ukončen, „vítěz“ i „poražený“ se rozešli od stolu. Většina duelů končí zde, nanejvýše nějakou nekvalitní reflexí v médiích. Tento duel měl však směšnou dohru – poražený politik (je možné, že to byl Paroubek) vyrukoval v médiích s výrokem, že hodnocení duelu diváctvem bylo zmanipulováno. Toto tvrzení dokládal „výzkumem veřejného mínění“, který si zadal u nějaké agentury a podle kterého v duelu zvítězil on.

Člověk zasvěcený, sedící u televizní obrazovky, má v zásadě dvě možnosti. Je-li otrlejší povahy, bude se tomu z plna hrdla smát, pokud není, asi se bude chytat za hlavu. Už takhle většina lidí nemá potuchy, jak výzkum veřejného mínění funguje, mají o něm zkreslené představy, a ještě je takto znehodnocován. Možná, že ti chytřejší politici vědí, že sečtené hlasy volajících diváků jsou ukazatelem zcela nesměrodatným, nevěrohodným a je třeba je brát na lehkou váhu. Každý politik ale ví, že kdyby se to pokusil vysvětlit, nikdo by ho neposlouchal. A každý politik také ví, že ta zcela nesmyslná a neprůkazná čísla na spodním okraji obrazovky diváci vážně brát rozhodně budou.

Dalším příkladem je nedávná anketa zkoumající (opět) postoje občanů ke stavbě radaru v Brdech. Výzkum si u agentury STEM zadal a z peněz daňových poplatníků zaplatil pan „radar“ Tomáš Klvaňa, koordinátor pro komunikaci programu protiraketové obrany. Výzkum byl zadán s chybně (z hlediska základů metodologie sociologického výzkumu) nadefinovanými možnostmi odpovědí, čímž došlo pravděpodobně ke značnému zkreslení výsledků. Osobně se domnínám, že se to stalo zcela záměrně. Laik takovou chybu samozřejmě nezaznamená. Nevšiml si jí ani nikdo ve sdělovacích prostředcích, všechna média (až na Britské listy) výzkum a jeho výsledky vzorně papouškovala, většinou s titulkem „počet odpůrců radaru klesá“ apod. (Více informací viz článek Klvaňova pohádka o krásném radaru, kde najdete podrobnější vysvětlení.)

Neodvažuji se paušalizovat, netvrdím, že se toto děje pokaždé, že neexistují kvalitně provedená šetření, která skutečně odrážejí stav veřejného mínění. Nicméně zase tak slavné to asi nebude, když jsou možné i situace shora uvedené. Když se řekne „výzkum veřejného mínění“, tak si představím politika, který chce něčeho dosáhnout, a tedy výzkum v rukou cílevědomého jedince, který často sleduje jen svůj osobní prospěch (i když by to často mělo být jinak). Představím si dále slibné výsledky, které jsou v médiích interpretovány zkráceně a ještě chybně. Představím si, že ke zkreslením a ztrátám informací, které se dějí nevyvratitelně již během výzkumu (při výběru respondenta, kódování, analýze, opětovné verbalizaci numerických dat), přibývají ještě zkreslení cestou na stránky novin či televizní obrazovky. O zkreslení, které si sám pro sebe provede konečný příjemce informace, už raději ani nemluvím. Summa summarum, představím si hru na tichou poštu.

Nevím, kolik procent mých kolegů zaujímá takto skeptický pohled, mnohým z nich patrně stačí důvěra ve výzkumnou metodologii a v to, že oni svůj díl práce provedou poctivě a správně. Osobně takovýto pohled považuji za alibistický, i když možná opodstatněný, protože by bylo jistě nespravedlivé dávat vinu za zmanipulování objevu tomu, kdo jej vynalezl a ne tomu, kdo jej manipuloval. Přiznávám, že názor mých kolegů mě opravdu zajímá. Poslední co bych si ale přál, by bylo, aby někdo v řadách sociologů na toto téma provedl výzkum veřejného mínění.

Ondřej

(Autor je studentem sociologie na UK FSV a členem skupiny Páté kolo)

Trackback URI | Comments RSS