Aug 26 2007
Květinka
Otáčí se a drtí kosti zaživa. Velký mlýnek bez přestávky pracuje. Neustále za velkého praskání a hluku ozubených kol. Tato technika je známa již od středověku. Jen nyní je dovedena k dokonalosti. V jeho zubech už skončili nemnozí dobrodinci. Zelená barva se vesele rozlévá na čerstvém listu. K mlýnku vede spád přímo ze vstupní haly. Lidé na ulici ani netuší, proč tento dům spotřebuje tolik proudu i v horkém létě. Obrovská koňská síla zajišťuje naprosto dokonalé rozemletí obětí. Ani kostička nezůstane vcelku. Motor burácí a řve, však se také oběti občas brání a snaží s vyhnout osudu. Jejich křik však za tlusté zdi není slyšet. Lístek na stonku roste jako o závod, rostlinka nasazuje pupeny, již brzy ponese plodnice, stačí jen vykvést. Stroj má obrovskou sílu a rychlost. Kdo vstoupí do dveří, za nimiž se ozývá podivný hluk, se obvykle ani nezmůže na slovo, aby varoval své nástupce. Dveře za ním zapadnou. Stroj jej zpracuje. K jinému užitku jeho osoba není. Žil a pachtil se proto, aby jeho tělo ukončilo svou pouť zde a takto, bez jediného důvodu. Ach ta nádherná květinka, jak nádherně se její poupě postupně rozvíjí, jak nádherné je pozorovat zrod něčeho krásného. Celý systém je důmyslně promyšlen. Lidé jsou sem zváni z celého Třetího města. Podle náhodného výběru jsou jim zasílány pozvánky a oni poslušně jako ovečky chodí na městský úřad. Jak to u nás všechno krásně funguje. Jen otevřou dveře do kanceláře, již je lámou obrovská a bleskurychlá kola. Nemají šanci přežít. Však se alespoň zbytečně netrápí. Zajímavé je, že když květina rozvíjí poupě, její listy na čas povadnou, obětuje něco ze své vitality pro krásu – jak ušlechtilá obětavost. Mlýnek má po stěnách samozřejmě zařízení na zachytávání krve, ta je jako největší poklad svedena do speciální misky, celá tělní hmota pak spadne do lisu, odkud je důkladně odstraněna veškerá tělní tekutina. Tuhá tkáň pak padá do kolečka. Masokombináty ani netuší, odkud se bere drť do jejich produktů. A zde ho již máme, květ v plné síle, jak nádherný, jak silný, jeho barva oslňuje vše v okolí. Blahodárná krev je cezena a čištěna, když projde všemi očistnými procesy, dostane se dlouhými trubkami do plechové nádobky s úzkým vývodem, na konci zploštělým. A zde již přijdu na řadu já. Jednou za čas konvičku uchopím, projdu svým milovaným skleníkem a zaleju právě kvetoucí rostlinku. Pozoruji jak krev postupně plní květ rudou barvou. Celým mým skleníkem se line nasládlá vůně … A já se pak jen zhoupnu v křesle, zapálím dýmku, a pozoruji toto mé dílo, krásnější a dokonalejší, než dílo Boží. Jak je nádherný pocit dávat vzniknout životu, starat se o něj, hýčkat jej a vlastnoručně tu nádheru krmit tím pro něj nejcennějším. Jsem umělec, tvořím krásno, dokonce krásno živoucí. Je něco na světě dokonalejšího? Uchvácen svým dokonalým dílem s dýmčičkou v ústech houpu se ve svém proutěném křesle a občasně se zaposlouchám do tlumeného vzdáleného zvuku rachotícího stroje. Holt takoví už my Evropané jsme …
Vytvořeno 11–2006 (Autor je členem skupiny Páté kolo a studentem dějin křesťanského umění.)
