Aug 26 2007
Vkus je neuchopitelný
Co způsobuje fakt, že člověku přijde něco krásného? Je to bezesporu vkus. Někteří filosofové (Baumgarten a následovníci) jej označují za další smysl člověka. Díky vkusu se dostává to co vidíme, slyšíme (zkrátka smyslově poznáváme) do oblasti cítění, aniž by tento vjem prošel rozumem. Pak se nám něco zdá krásného, ale nevíme proč… Ale pryč od teorií, budiž příklad! Nám mužům se přirozeně líbí ženy – někdy i pravda muži, což nemusí hned vypovídat o naší jiné sexuální orientaci. No, je to zamotané, ale pakliže se nám líbí ženy, tedy objekt naší potencionální sexuální touhy, zdají se nám krásné. My ale zpravidla nepoznáme, co je na ženě skutečně krásného. Marně se o to pokoušíme. Tvrdíme například, že žena má krásné hluboké oči – ve skutečnosti může být silně namalovaná a my si to jen neuvědomujeme. Můžeme tvrdit, že má krásné boky, ale je to jen „štíhlé“ oblečení, které jí dobře padne a dokresluje ty správné ženské tvary. Obvykle to jsou však stejně pohyby a gesta, čím se nám zdá krásná; nebo nonverbální komunikace, jistá koketnost, volba slov, aj. Rozumově si to neuvědomujeme. Když se pokoušíme popsat náš „typ“ (myšleno ideální typ krásky), pokoušíme se marně, neboť dívka našich snů, kterou reálně potkáme a na první pohled nás uchvátí, se pak může diametrálně lišit od našeho „typu“. Nemá proto příliš velký význam snažit se popsat kamarádům, co na dívce vzbuzuje náš obdiv či lásku, protože skutečnost nám stejně bude většinou unikat. Mužský první pohled na ženu je zcela iluzivní. Až časem s ní stráveným on objeví ony triky a kouzlo vyprchává, ovšem nikdy ne tak, aby byl muž schopen do detailu definovat „krásu této ženy“ (pokud tak učiní, je to první chybný krok vedoucí k rozchodu). Slečny pak mají neskutečnou moc si s námi zahrávat, aby se nám zalíbily (což také dělají a je to dobře). Díky tomu, že tak činí, získávají náš obdiv. Pak si můžeme myslet, že jsou dokonalé. Pokud se však pokusíme popsat to, co se nám na nich líbí, narazíme na vlastní neschopnost. Náš vkus se nedá popsat, nedotýká se rozumu, obchází jej. (Jak bychom se jinak dokázali dojmout?) Hodnotíme bez kritérií. Kritéria si vytváříme, abychom si odůvodnili svou volbu „krásného“, abychom dodatečně vkusu dodali rozum. Stejně tak tomu může být v umění nebo v čemkoli, co svou krásou podléhá našemu vkusu…
(Autor je členem skupiny Páté kolo a studentem dějin křesťanského umění.)
